Sychravý podzim roku 2013 odrážel náladu v zemi i v ekonomice a na pražském letišti se odehrála tehdy vcelku neobvyklá událost. Christopher Young, viceprezident globálního IT obra Cisco, v teple salonku privátního terminálu 3 nadšeně představoval plány s českým start-upem Cognitive Security. Průkopníka v oboru počítačové bezpečnosti využívajícího umělou inteligenci na jaře téhož roku senzačně koupil.Díky jeho výzkumu a grantům z americké armády a letectva se mu kdysi podařilo postavit na ČVUT špičkové centrum AI. A navrch ještě husarský kousek, výzkumný ústav Office of Naval Research amerického námořnictva měl u nás svou pobočku jako v jediné zemi, která nemá moře.
Vedle Younga na gauči pak tehdy ještě trochu nesměle přizvukovali jeho zakladatelé – Michal Pěchouček a Martin Rehák. Skoro přesně o dvanáct let později mladší z nich – Rehák – získal další stamilionovou investici do své současné firmy, Resistant AI, která je nadějí na prvního českého jednorožce v oboru umělé inteligence s cenou jedna miliarda dolarů. A následně starší z dvojice – Pěchouček – přesvědčivě zvítězil ve volbě rektora ČVUT, tedy vysoké školy, na níž oba profesně vyrostli. Stejně jako tehdy, i teď se setkali s nadšenými reakcemi českého byznysu, který nešetřil obraty jako nová šance pro Česko a světlo na konci tunelu. Laskavý čtenář si jistě vzpomene, že v roce 2013 se Česko stále ještě těžce vzpamatovávalo z recese, což v listopadu vyústilo až kurzovými intervencemi ČNB. První přímou prezidentskou volbu vyhrál Miloš Zeman, Nečasova vláda se poroučela rychlostí zásahové jednotky na Úřadu vlády a mezi ekonomickými elitami nepanovalo zrovna nadšení. Naopak se začala čím dál více skloňovat potřeba transformovat ekonomiku z montovny na mozkovnu. Senzační prodej AI start-upu a vybudování globálního vývojového centra v Praze přitom znamenaly konkrétní krok. A podobně dnes dobré zprávy od dvojice Pěchouček–Rehák bez nadsázky symbolizují pro řadu lidí reálnou možnost posunout se dál. Ale ani dnes to nebude vůbec snadné.
Jak neblufovat o AI Další zlomový moment z pohledu veřejnosti přišel v roce 2017, kdy se další český AI start-up, pod jménem Deep Stack, úspěšně prodal, tentokrát globálnímu Deep Mind, součásti Googlu. Za česko-kanadským projektem, který naučil počítač blufovat v pokeru, stáli i studenti profesora Pěchoučka. Ten se rok předtím vrátil na techniku, kde stanul v čele prestižní katedry počítačů. Jenže tentokrátse vybudování vývojového centra, ve které mnozí doufali, už neopakovalo. Světový obr naopak přesunul novou akvizici do Kanady. A v Praze se začalo přemýšlet, co nám k naplnění snu být srdcem AI ve střední Evropě vlastně chybí. Mladý profesor se skvělou reputací stál za několika takovými snahami, které mimochodem podporovali politici doslova zleva i zprava. Ať už to bylo zapojení do prestižních bruselských soutěží o Evropská výzkumná a vývojová centra, nebo právě v Kanadě inspirovaná iniciativa prg.ai. „Chceme, aby se Praha stala centrem umělé inteligence,“ hlásal titulek rozhovoru LN s Pěchoučkem v říjnu 2018. Pokaždé ale tyto snahy více či méně narazily hlavně na nejednotnost českých vědců, výzkumníků a také byznysmenů, na neschopnostse skutečně všichni spojit za jedním cílem. Následný přesun Pěchoučka do pozice technologického šéfa Avastu, české IT superhvězdy, v roce 2019 tak byl v podstatě logickým dalším krokem jeho kariérního vědecko-byznysového cyklu. Zejména po akvizici dalšího světového jména v kyberbezpečnosti, amerického Nortonu, kopali Češi první světovou ligu. Po těžkém období covidu a navazujícím přerodu firmy v globální značku Gen, kotovanou na burze Nasdaq a patřící k pětistovce největších společností S&P 500, se pak loni pro Pěchoučka završila další profesní fáze. A pro někoho možná překvapivě na člověka s takovým profilem přišla touha zase se více aktivně vrátit na akademickou půdu. Přegrantovaní vědci a 50. léta Poprvé se Michal Pěchouček pokusil zachránit svoji almu mater v roce 2017 a kandidoval na rektora skandály zmítaného ČVUT. Tehdy ho porazil Vojtěch Petráček, jenž byl odvolán akademickým senátem před letošní volbou. Příští rok v únoru se tak Pěchouček postaví do čela instituce, která si také prošla jakýmsi cyklem a znovu potřebuje zvednout na nohy.
Ostatně jako celá česká ekonomika. Už v citovaném rozhovoru před sedmi lety shrnul svoji tehdejší vizi pro Česko prozaicky: „Díky kvalitnější vědě pomoci průmyslu posunout se od montoven k vyšší přidané hodnotě, což pomůže celé společnosti.“ Jako nový rektor k tomu má všechny předpoklady. Je špičkový vědec se vzděláním na nejlepších univerzitách, elitní manažer s praxí ve světovém byznysu a vedle toho zároveň také úspěšný investor. Nejprve ve spojení se známým pražským fondem rizikového kapitálu Credo Ventures, v posledních letech pak i s globálním fondem zaměřeným na kyberbezpečnost Evolution Equity Partners. Právě budování úspěšných firem s kořeny v akademickém prostředí je něco, co si od Pěchoučka mnozí lidé zvenčí ČVUT slibují především. Krom již zmíněných stál aktivně se svými studenty a kolegy za řadou dalších. Známá je třeba Blindspot Solutions, která se proslavila velmi přesnými odhady výsledků prezidentských i parlamentních voleb už po sečtení prvních několika procent okrsků. Ale, ale, ale Jenže aby se k propojování špičkové vědy s byznysem vůbec dostal, bude muset nejprve ukočírovat a zejména zásadně zreformovat moloch jménem České vysoké učení technické – ČVUT. Pražská technika se přitom potýká nejen s aktuálními skandály odvolaného rektora a přetahováním se státem o miliardový dluh. Objevuje se na ní fenomén „přegrantovaných“ vědců, tedy takových, již mají dle vlastních slov až příliš mnoho veřejných peněz. Přitom jinde zdroje chybí. Na ČVUT zato nechybí pomluvy, udávání, anonymy ani kádrování a vyhazování z práce kvůli rodinným příslušníkům, tedy praktiky, jaké si nezadají s časy ne tak dávno minulými. Pro někoho jako Pěchouček, kdo má osobně i v rodině jasně nastavený morální kompas zejména proti bolševismu všeho druhu, to bude jistě velmi náročné a temné prostředí. Které ale po skoro třech dekádách, kdy tam studoval a bez přestávky učí, také dobře zná.
AI je naše moře?!
Pokud se mu podaří tuto akademicko-manažerskou „mission impossible“ zvládnout, bude to teprve první půlka k naplnění očekávání veřejnosti. Půjde hlavně o přebudování Česka, jež je závislé na donedávna levné práci a monokultuře autoprůmyslu, v tolik omýlanou ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou. Paradoxní šanci v tom přináší ruská agrese na Ukrajině a vzedmutí obranného průmyslu v celé EU. I tady má Pěchouček víc než nabito. Díky jeho výzkumu a grantům z americké armády a letectva se mu kdysi podařilo postavit na ČVUT špičkové centrum AI. A navrch ještě husarský kousek, výzkumný ústav Office of Naval Research amerického námořnictva měl u nás svou pobočku jako v jediné zemi, která nemá moře. Jak těžká bude i tato „půlka“ mise nového rektora a že půjde zejména boj o srdce a mysl byznysmenů, pak ukazuje uzavřená debata jednoho z pražských think-tanků, jež se odehrála už po začátku války na Ukrajině. Sezvaní vědci a podnikatelé se kolem stolu předháněli v nápadech, jak by měl ideálně stát platit vědu a výzkum AI. Po dotazu, na jaké obory propojené s veřejnou sférou bychom se měli v Česku zaměřit, ale zavládlo rozpačité ticho, následované jednou nesmělou odpovědí: zemědělství. Opět, východiska i pro tuto misi má Pěchouček velmi dobrá. Kromě zkušeností z byznysu a investic právě do bezpečnosti má i potřebnou schopnost mluvit s podnikateli i politiky a také nepochybnou mediální autoritu. Technika pod jeho vedením sídlí doslova naproti generálnímu štábu, na Pražském hradě sedí bývalý vrchní velitel štábu NATO, kde ostatně ani Pěchoučkovo jméno rozhodně není nijak neznámé. Stejně jako třeba v Izraeli. Jen na jeho ČVUT je navíc již nyní několik projektů, které staví dobré základy, včetně třeba velkého grantu na jedno z celoevropských center boje proti dezinformacím s využitím právě AI. S těmito kartami se nepochybně dá hrát o Česko jako jedno z center obranného průmyslu budoucnosti a Prahu jako druhý Mnichov.
Odkaz roku 2030 V neposlední řadě je AI, oproti době před osmi nebo dvanácti lety, dnes opravdu v životě prakticky každého z nás díky takzvaným velkým jazykovým modelům. Jenže zatímco takový pro češtinu stále chybí, třeba Poláci ten svůj spustili už letos na jaře. Aby nám přestal ujíždět vlak i oproti v poslední době skloňovaným severním sousedům, musí Česko udělat několik bolestivých kroků. Předně musí přestat platit průměrnost – ne na každého se dostane – a musí přitom podmiňovat veřejné financování soukromou spoluúčastí, test trhem je prostě nenahraditelný.
Nebojovat minulé války, ale soustředit se na velké příležitosti, jako je právě obrana, v níž máme ostatně i dlouhou historickou tradici. Zkrátka zahodit rozdrobenost, osobní zájmy a soustředitse na méně, ale špičkových věcí. Které uspějí nejen v Evropské, ale světové konkurenci.
V praktických krocích znásobit i z veřejných zdrojů rizikový kapitál se zaměřením právě na obranné technologie v čele s AI a jejich přenos z laboratoří do praxe výroby a bitevního pole. Zároveň vytvořit podmínky a financování pro české firmy, včetně těch malých, aby „namísto písmenek začaly lít kulky.“ Propojit se s blízkými partnery, kteří nás berou vážně, jako je Izrael nebo Polsko. Zkrátka začít hrát první globální ligu. Něco, co už léta slibují všechny možné strategie s výhledem do roku 2030. Tedy do roku, kdy mimochodem skončí volební období rektora ČVUT. Jeden rektor jedné vysoké školy, byť sebeschopnější a se sebelepšími předpoklady, nemůže přirozeně sám něco takového zvládnout. Michal Pěchouček se ale může stát symbolem takové změny. Úkol to není o nic menší než sešikovat za sebou nejen rozhádanou školu, ale v podstatě celou rozhádanou ekonomiku a společnost. Autor je bývalý zmocněnec pro evropská centra AI při MPO