Karolína Burdová, redaktorka
Jmenuje se icub, měří přes 1 m, váží 33 kilo a velikostně odpovídá čtyřletému dítěti. Mluvíme o humanoidním robotovi, který vědcům z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického pomáhá pochopit raný vývoj dětí. Výzkumnici tak propojují robotiku, umělou inteligenci a vývojovou psychologii.
Matěj Hoffmann, ČVUT
Má dvě oči, dvě ruce, dvě nohy, tak jako my.
Karolína Burdová, redaktorka
Jsme v laboratoři humanoidní robotiky, kterou řídí Matěj Hofman. Před námi v dětské postýlce leží robot icub, jehož tělo ovládá víc než 50 elektromotorů.
Matěj Hoffmann, ČVUT
Když se podíváte na ty ruce nebo na ty nohy, tak je tam přesně stejné pořadí kloubů, tak jako mají děti.
Karolína Burdová, redaktorka
Nad robotem visí kolotoč takový, ten klasický, který si možná vybavíme z našeho dětství a ten kolotoč je přivázaný k pravé noze robota.
Matěj Hoffmann, ČVUT
Teď se zrovna kolotoč pohnul a vidíte, že robot se usmál. Takže to vlastně pro ni to zajímavé a teď to bude zkoušet dál a dál a postupem času přijde na to, že tou pravou nohou způsobuje to, co se mu líbí.
Karolína Burdová, redaktorka
Vědci tím kopírují 50 let starý americký experiment na dětech různého věku. Teď ho zkouší na robotovi, a to proto, že do jeho mozku umělé neuronové sítě vidí a můžou ho plně kontrolovat, což u živých dětí nejde. Na výzkumu se podílejí i psychologové. Právě těm robot dává jedinečnou možnost ověřit teoretické předpoklady vývojové psychologie na kontrolovatelném systému, vysvětluje vývojový psycholog. "My jsme úžasné učící se stroje a miminka a ještě víc. Tímto výzkumem můžeme pochopit, co se děje v dětské hlavě a možná tak pomoct v budoucnu i dětem s poruchami vývoje. Takže naše základní otázka zní, jak se můžeme učit a jak se můžeme učit ještě lépe."
Výzkum ukazuje, že se robot může učit i bez odměn zvenčí. Stačí, že je jeho systém nastavený tak, aby ho bavilo objevovat nové, reagovat na překvapení a zkoušet, co se stane.