„Chtěli jsme vytvořit vozidlo, které bude čisté, tiché a použitelné v centrech měst třeba pro rozvoz zboží do hotelů a restaurací,“ uvedl Zdeněk Gróman, majitel společnosti Hagemann vyrábějící nástavby a speciální vozidla. Odborníci postavili automobily na podvozku Isuzu, ale jinak jsou prakticky od základů přepracované. Vodík slouží jako zdroj energie pro palivový článek, který následně pohání elektromotor. Dojezd vozu se pohybuje kolem 560 kilometrů. Vývoj trval přibližně čtyři roky.
„První kus jsme sestavili zcela nový, druhý vznikl úpravou staršího vozu. Slouží hlavně ke zkouškám,“ doplnil Gróman. Cena jednoho vozu by se v sériové výrobě mohýla podle něj pohybovat mezi jedním až dvěma miliony korun. První auta na prodej by podle plánu mohly vzniknout v roce 2027. „Podíleli jsme se především na řešení palivových článků a přípravě infrastruktury. Šlo o propojení strojního pohonu s energetickým systémem vozu,“ vysvětlil Stanislav Mišák z Centra energetických a environmentálních technologií VŠB-TU Ostrava. Významným omezením pro širší využití je ale stále nedostatečná infrastruktura. Nejbližší plnička pro vodíkový nákladní vůz je v polském Rybniku. České stanice, například ta ve Vítkovicích, mají jiný plnící tlak. S úpravou jde využít plnička VŠB, ale ta není určena ke komerčnímu provozu. Nová plnicí stanice by měla vzniknout do konce roku 2027 v kampusu VŠB-TU Ostrava. „Půjde o zařízení využívající obnovitelné zdroje, hlavně fotovoltaiku doplněnou dalšími technologiemi. Část vodíku bude sloužit vědě, část běžnému provozu,“ uvedl Stanislav Mišák.
O provoz se má postarat univerzita ve spolupráci s Moravskoslezským vodíkovým klastrem. Podle jeho předsedy Zdeňka Vomočila tento segment menších užitkových vozů zatím v nabídce vodíkových technologií chyběl. „Když se podíváte do měst, kolik tam jezdí vozů technických služeb nebo zásobování, tak to je přesně prostor, který vodík může pokrýt. A jsme rádi, že to vzniklo tady, a ne někde v Asii nebo Americe,“ řekl.