V rámci klání středních škol z celé republiky na kánoích vyrobených z betonu, které v pátek 13. června hostil kunratický Šeberák, měl prokazatelně nejvíce zkušeností s touto soutěží tým průmyslovky z Dušní ulice v centru Prahy. Navíc škola nefigurovala jen v roli účastníka, ale ujala se i role pořadatele. Přesto byla její posádka jediná, kdo se v rámci závodů vykoupal. Loď se převrhla nejen za halasu soupeřů, ale za napjatého přihlížení všech kolem. Zvědavý byl úplně každý: půjde betonová loď ke dnu, když se ve vodě ocitne dnem vzhůru (kterýmžto pádem těleso ponořené do kapaliny není nadnášeno stejnou silou, jako kdyby bylo ve správné poloze, tedy otočené o 180 stupňů)? Potopila se skoro celá, ale na dno neklesla. Díky tomu, že ji studenti nevyrobili z betonu kompletně, ale špičky udělali z polystyrenu betonem jen potaženého, se zvládla vznášet.
Může za to ženská část posádky, odpověděl někdo z houfu chlapců, když při vyhlašování výsledků škola dostala i humornou „cenu za seznámení se s vodou“ – a Deník se zeptal, co se přihodilo. Kluci však hned spustili, že takhle to vlastně nebylo a že to tak nemysleli. Ukázalo se ale, že prvotní hodnocení nebyla lež. „Byla to moje chyba,“ ozvala se jejich spolužačka s tím, že převržení lodi při jedné ze soutěžních jízd opravdu měla na svědomí. V lodi si klekla – zatímco se měla posadit. Prostě: chyba. Při prvním záběru přišel náklon, žbluňk – a bylo hotovo. „Spravit“ by to mohla výmluva na „nešťastný pátek třináctého“, avšak zaznělo stručné a jasné pojmenování problému: „Těžiště mělo být níž. Ale voda byla docela teplá; jen špinavá.
“STUDENT KOSTKA PÁDLOVAL"
Že jízda na kánoi z betonu je docela kumšt, protože je toto plavidlo více vratké nežli běžná loď, potvrdila Deníku ředitelka Vyšší odborná školy stavební a Střední průmyslové škola stavební Praha 1 Marie Plíhalová. „Letos si plavbu nevyzkoušela, ale loni ji žáci svezli. A byl to prý zážitek, který s normální lodí nelze srovnat. Přípravu betonového plavidla na soutěž také nelze srovnávat běžnou výukou – i když je pravda, že třeba o konstrukci, materiálech, výpočtech, ale například i o plánování práce a dělbě rolí v rámci týmu či prezentaci výsledků práce se lze takto dovědět víc, než ve školních lavicích. „Na naší škole jsme loď vyráběli mimo školní aktivity: dělali to žáci ve svém volném čase – a strávili nad tím opravdu desítky hodin. Nejde jen o to loď z betonu vystavět, ale musí vymyslet i konstrukci, musí si vyrobit kopyto [formu], na které pak budou nanášet beton… To je opravdu práce na celý školní rok,“ konstatovala Plíhalová.
Jako zástupce pořadatele Deníku připomněla, že středoškolské soutěže betonových kánoí se zúčastnilo osm škol včetně pořadatelské – a celkový počet účastníků dosáhl 83. K betonovým lodím se škola dostala díky dlouhodobé spolupráci s Fakultou stavební Českého vysokého učení technického. „Soutěž betonových kánoí vysokoškoláků už má více než dvacetiletou tradici. Před šesti lety nás přizvali, abychom se zúčastnili i my jako středoškoláci; konalo se to tehdy v maďarské Budapešti. Tam padl nápad, že bychom to v České republice mohli uspořádat pro středoškoláky. Oslovili jsme stavební školy, které se tohoto projektu chtěly zúčastnit – a loni se konal první ročník, do kterého se zapojilo šest škol. Letos už jich bylo osm – a věříme, že do dalších let počet poroste,“ řekla Plíhalová Deníku. Jako doprovod a pořadatel se akce na Šeberáku zúčastnil i učitel školy v Dušní Martin Kostka. Před šesti lety, v roce 2019 před covidovou pandemií, se coby student třetího ročníku této stavební průmyslovky zúčastnil zmiňované soutěže v Budapešti – a tam se zrodila myšlenka přinést závod betonových kánoí i k nám. „Pak přišel covid, soutěže v zahraničí trochu upadly a už se nepořádaly, tak jsme se rozhodli uspořádat to tady u nás. Já se tedy účastnil i pokusných betonáží, prezentací pro ostatní školy – a letos to pomáhám organizovat,“ shrnul Kostka svůj podíl.
NA PRVNÍ DOBROU
Když je nyní po závodech, ředitelka Plíhalová plánuje, že škola si loď nechá – a na střeše své nové tělocvičny do ní umístí květiny. Proměnu v obří květináč vlastně plánuje většina oslovených škol. Že by kánoe mohla být před budovou jako symbol technických oborů, řekla Deníku zástupkyně kladenské stavební průmyslovky, s níž souběžně funguje i obchodní akademie. „Uvidíme – jestli se to podaří natřít nějakým lakem, aby se nán to nerozpadlo,“ poznamenal učitel stavebních konstrukcí Andrej Višňovský (a jestliže studentská loď z Kladna dostala jméno Višňovice, asi každý uhádne, že inspirace nebyla zrovna v láhvi).