Soutěž ve výrobě a plavbách betonových kánoí vznikla podle pořadatelů už v 70. letech na Illinoiské univerzitě na severu USA. Odtud se rozšířila do Asie a Evropy a představuje tradiční měření sil mezi technickými univerzitami na celém světě. Mezinárodní závody inspirovaly i stavební fakultu ČVUT, která postupně přibrala pražskou Vyšší odbornou školu stavební a Střední průmyslovou školu stavební (VOŠS a SPŠS) v Dušní, a společně je napadlo uspořádat podobnou soutěž v tuzemských podmínkách. Letos se konala podruhé. Na vlastní kánoi pracují středoškoláci, prváci až třeťáci, ve spolupráci se svými učiteli od úplného začátku až po finální produkt – loď navrhnou, podle vlastní receptury namíchají betonovou směs, konstrukci vystaví a vyzkoušejí v praxi na vodě. „Žáky to pohltí, naučí se při tom spoustu dovedností, pracovat s betonem a dělat vlastní betonáž. Je to hodně týmová práce, je to o spolupráci, koordinaci, o tom, pomáhat si navzájem,“ shrnula hlavní benefity této aktivity Marie Plíhalová, ředitelka VOŠS a SPŠS Dušní, která se pro letošek ujala organizace závodu.
Pevná, ale lehká
„Výsledná loď musí být lehká, pevná, voděodolná a zároveň dostatečně stabilní pro závodění i pro přepravu,“ vysvětluje Michaela Frantová ze stavební fakulty ČVUT. Většina kánoí představených na Šeberáku měla kolem sto kilo, manipulace s nimi tak nebyla vždy jednoduchá. „Aby byla loď lehká, místo kameniva se používají duté skleněné kuličky a jako rozptýlená výztuž jsou přimíchaná polyvinylová vlákna, jedinou klasickou složkou betonu zůstává cement,“ vyjmenovala složení materiálu Plíhalová. Otrokovická průmyslovka zaměřená více na chemii si do betonu vyvíjí dokonce nové vlákno, využívá cupaninu z PET lahví. Uvědomit si díky akci mají studenti i to, že beton není jen materiál na velké stavby či betonové konstrukce, jeho využití může být mnohem širší. „Většinou se z betonu dělají základy staveb, dráhy na letištích, dálnice. Lodě nebo ponorky z betonu se dělaly za války, kvůli sonaru a pohltivosti. Beton je i tam, kde nejde vidět, máme extrémní betony třeba v jaderných elektrárnách, kde se dávají ke zdroji záření. To peklo, co z něj jde, ta radiace, se nesmí skrz materiál dostat ven,“ připomněl Petr Štemberk rovněž ze stavební fakulty ČVUT. Právě na jaderných aplikacích již podle něj středoškolští studenti s fakultou a institucemi v Česku i ve světě spolupracují, žáci se tak mohou zapojit do výzkumu a být v kontaktu s akademiky. V odborných předmětech ve vyšších ročnících středních škol si Vysoké učení vytipovává šikovné mladé lidi a projekty, jako byl ten, jenž vyvrcholil na kunratickém Šeberáku, se je snaží motivovat k dalšímu studiu stavebnictví.
Hlavně se nevykoupat
V pátek závodily dvojice chlapecké, dívčí a smíšené a „vykoupat“ se nakonec podařilo jen jednomu týmu. Třeba studenti z jihlavské stavební školy se drželi v prvním kole na třetí pozici, nakonec dojeli do cíle pátí. „Očekávání jsme měli všelijaká, ale dopadlo to dobře,“ smál se po návratu na břeh Jáchym Pavlíček, který pádloval se svým spolužákem Janem Chaloupkem. „Začátek byl složitější, jelikož máme loď, která nemá moc prostoru nad vodou, takže každé zaváhání nabralo do kánoe trochu vody. Ale naštěstí jsme toho nenabrali tolik, abychom se na konci potopili,“ popsal jejich plavbu. Práce zabraly Jihlavanům tři měsíce, betonovou směs už měli z loňského roku vymyšlenou a otestovanou a jen upravili tvar lodi. „Minulý rok z toho byly takové necky, chtěli jsme to změnit, ale udělali jsme kánoi naopak až moc závodní. Příští rok vymyslíme nějaký kompromis,“ plánuje Jáchym. Vědecký projekt bere jako zajímavou příležitost, mimoškolních aktivit podle něj není na jeho škole tolik. A svou budoucnost rozhodně vidí na stavební fakultě, ať už v Praze, či Brně. Kromě Jihlavy a Prahy měly na závodu své zástupce i školy z Havlíčkova Brodu, Kladna, Otrokovic, Šumperka, Hradce Králové a Letohradu.