Jak jste se na dlouhou cestu připravoval?
Členové expedice před odjezdem absolvovali několik školení, jak se v Antarktidě chovat, jaká pravidla dodržovat, a naopak, co nedělat. Pro tento kout přírody totiž platí přísná legislativa a pravidla. Součástí příprav byla například také psychologie, abychom věděli, jak spolu týmově fungovat v extrémních podmínkách, a navzájem se tam nezabili.
Vyrazit na dva měsíce do Antarktidy není jako jet pod stan na Mácháč. Musel jste si pořídit nějakou speciální výbavu?
Mám zkušenosti s chozením po horách a potřebné vybavení, takže toho tolik nebylo. Ale pořídil jsem si třeba nový péřový spacák, kvalitní boty. Na začátku roku sice v Antarktidě panuje meteorologické léto, ale nic jsem nechtěl podcenit.
Jak základna na ostrově Jamese Rosse vypadá?
Tvoří ji jedna hlavní budova, v níž jsou také ubikace účastníků expedice. A pak několik kontejnerů se zásobami a vybavením. Základna funguje od roku 2007.
Čemu jste se v rámci expedice věnoval?
Například testování technologií, které ve vědeckém týmu kladenské fakulty vyvíjíme. A s jejich pomocí jsem sledoval fyziologické funkce všech čtrnácti členů expedice. Každý z nich měl nějaký svůj úkol a experiment. Byl tam například meteorolog, glaciolog studující ledovce nebo oceánská bioložka.
Jak pracovní den a život v tak odlehlém místě vypadá?
Budíček je v šest ráno. Naopak večerka není stanovena. U snídaně je, podle toho, jaké panují aktuální meteorologické podmínky, naplánován celý den. Pak se všichni věnují své práci a úkolům. Vždy dva z účastníků mají službu a starají se o chod stanice a radiokomunikaci. Uklízejí, vaří, perou prádlo a myjí nádobí. Hodně jsme se pohybovali a experimentovali v terénu, hlavně na ledovci. Kempovali jsme ale třeba i několik dní pod stany u jezera.
Co je cílem vašeho bádání v Antarktidě?
Například prokázat funkčnost monitorovacích přístrojů v extrémních podmínkách. A to se myslím podařilo. Sbíral jsem i data pro některé své kolegy v rámci jiných vědeckých projektů, které ještě vyhodnocujeme. Antarktida často slouží jako takový předkrok před vesmírem. A vypadá to, že stojíme před další výzvou vyslat námi vyvíjené technologie právě do vesmíru spolu s českým astronautem Alešem Svobodou. Věnuji se neuroviscerální inte spojující více oborů najednou činnost lidského mozku, periferní fyziologii člověka a jak na něj působí různé vnější vlivy a emoce. Senzory, které by měl astronaut na svém těle, by vyhodnotily jeho aktuální stav a jeho připravenost na nějaký úkol, třeba přistávací manévr. A vyslaly by mu jasný signál: „To teď nedáš, jsi přetížený. Hrozí, že selžeš.“
Vezete si z Antarktidy nějaký silný zážitek?
Prakticky pokaždé, když jsem tam ráno vyšel před základnu, jsem měl silný zážitek. Až jsem si říkal, jestli ta nádhera není třeba jen nakreslená. Dokonce jsem neodolal a zaplaval jsem si ve studené vodě oceánu.
Setkal jste se také s tamní faunou?
Zvířat tam bylo hodně. Tučňáci, tuleni, lachtani. Z dálky jsem pozoroval velryby.
Jak jste se po velkém ostrově pohybovali?
Pěšky. Na základně jsou čtyřkolky, ale spíše jen pro případ nějaké nouzové situace. Terén v krajině kolem základny se nesmí porušovat.
V Antarktidě po vás zůstala vzpomínka na Kladno.
Před stanicí stojí slavný rozcestník s dřevěnými nebo i jinými směrovkami odkazujícími na místa, která jsou účastníkům expedic nejbližší, kde se narodili nebo kde mají někoho blízkého. Při mém pobytu tam přibyla směrovka Kladno.
Váš návrat domů byl ale komplikovaný.
Člověk je při odjezdu zpět plný adrenalinu z prožitého dobrodružství. Ale také fyzicky i mentálně vyčerpaný z dlouhého pobytu. Takže už se těší domů. Původně plánovaný přesun z ostrova Jamese Rosse přes vojenskou základnu Marambio zdržely povodně v Argentině, které zaměstnaly armádu a její techniku zajišťující leteckou přepravu. Část týmu tam musela déle než další dva týdny neplánovaně čekat na odlet.
Co vás teď po návratu čeká?
Hlavně práce na disertační práci. Je součástí jednoho z experimentů, které nedávno vybralo ministerstvo dopravy. Na Mezinárodní vesmírné stanici ISS je bude provádět český astronaut Aleš Svoboda. Po dokončení doktorandského studia se chci dál věnovat vědě a výzkumu v oboru, který je mi nejbližší. Tedy hlavně neurovědě a umělé inteligenci.
Profil
Marek Sokol Rodák z Prahy, nyní žije a studuje v Kladně. Absolvent bakalářského a magisterského studia oboru Biomedicínské inženýrství. Pokračuje v doktorandském studiu na katedře zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva. Vědec výzkumné skupiny Biomechaniky a asistivních technologií. Zúčastnil se expedice na ostrově Jamese Rosse. Volný čas rád tráví v horách.