* BĚHEM svého vystoupení na konferenci pořádané e15 a časopisem Reflex jste o ČVUT hovořil jako o univerzitě, která je v pravém slova smyslu vlastenecká. Můžete to víc vysvětlit?
Vysoké školy patří k pilířům společnosti. Jejich přínos nespočívá pouze ve vzdělání. Jsem přesvědčen, že povinností nejstarší technické univerzity ve střední Evropě je přispět k obranyschopnosti a bezpečnosti naší republiky. Proto o ČVUT říkám, že je vlastenecká. Nenapadá mě ani jiný přívlastek, jenž by to vystihoval lépe. Ostatně ukázalo se to už během covidu. Nezůstali jsme opodál, nečekali, zda nám zavolá někdo z vlády a požádá nás o pomoc, krizi jsme okamžitě začali aktivně řešit.
* V dubnu 2020 jste se proto také stal hvězdou Reflexu. Zdůvodnění znělo: ČVUT se ke krizi postavilo čelem, stalo se symbolem pohotovosti a kreativity českých vědců. Rektor šel příkladem a přišel s jednoduchým návodem, jak si doma vyrobit protikoronavirovou masku. Její základ tvořila PET lahev. Ve chvíli, kdy v Česku chyběl až milion respirátorů, se jednalo o povzbuzující signál, že všechno má řešení. Tehdejší premiér ovšem od samého začátku hovořil o válce s virem.
Na to, co všechno z úst nejvyšších představitelů padalo, snad raději nevzpomínat. My se snažili zůstat ve věcné rovině, soustředili jsme se na to, abychom lidem maximálně a účinně pomohli. Musím také říci, že pandemie covidu-19 naši univerzitu stmelila. To tak bývá. Když potom v únoru 2022 Rusko vpadlo na Ukrajinu, po prvotním šoku převládl na ČVUT pocit, že umíme a chceme pomáhat – nyní na poli obrany a bezpečnosti. Během tří let jsme dospěli do fáze, kdy s Ministerstvem obrany ČR a Generálním štábem Armády ČR vedeme takzvaný strukturovaný dialog, který zohledňuje strategické potřeby a plánování schopností naší armády. Zní to šroubovaně, ale detaily příliš popisovat nemohu. Zkrátka řečeno spolupráce se rozvíjí velmi dobře, jedná se o desítky nejrůznějších projektů.
* ČVUT oslovil někdo z ministerstva, nebo tahle iniciativa vzešla od vás?
Už jsem zmínil, že nečekám, až někdo zavolá. Navázat dialog s ministerstvem obrany jsem se snažil už v době, kdy jsem se stal prorektorem pro vědu a výzkum. Uvědomoval jsem si potenciál, který ČVUT má. Odezva z ministerstva a generálního štábu byla v průběhu let různá. Měnili se náměstci, ministři, armáda měla zájem především o spolupráci na svých rozběhnutých projektech. Nechci tvrdit, že se držela při zemi, ale já měl na mysli využití nových technologií. Po ruské invazi vše nabralo spád.
* Nikdo z vyučujících vám spolupráci s armádou nerozmlouval?
Po pravdě řečeno, když jsem se zhruba před deseti patnácti lety zmínil před kolegy o tom, že u nás vzniká spousta dobrých nápadů, které může náš stát uplatnit při své obraně, jejich reakce byla, řekněme, rozpačitá. Slyšel jsem například: Univerzita a armáda k sobě nepatří, to jsou dva zcela odlišné světy. Nechceme mít nic společného s výrobou oceli pro hlavně atd. Jejich postoj se časem ale změnil. Přelomem v jejich uvažování bylo, jak se České vysoké učení technické postavilo k pandemii covidu-19. Tehdy, v únoru 2020, jsem kolegy poprosil, aby pro naši zemi udělali vše, co je v jejich možnostech. Bez výjimky se tak stalo. Po ruské invazi na Ukrajinu jsem pak už nikomu z nich nemusel vykládat, jak je armáda důležitá…
* V dubnu 2023 jste podepsal Memorandum o spolupráci v oblasti rozvoje přelomových technologií pro potřeby Armády ČR a v prosinci začaly jednat pracovní skupiny. Jak proběhlo setkání mezi generalitou a vědci? Našli společnou řeč?
Jestli tím myslíte, že vojáci i vědci mají svůj specifický slovník a že je to někdy „vyšší dívčí“, aby si zcela porozuměli, tak v tom hle ohledu jsme na obou stranách udělali velké pokroky. Ale teď vážně. Dialog téměř stovky vojenských odborníků a akademiků byl podnětný a přínosný. Náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka v úvodu vyzdvihl důležitost spolupráce mezi armádou, obranným průmyslem a akademickou obcí. Definovaly se strategické oblasti, v nichž může být naše univerzita nápomocná. Nejde jenom o rozvoj armádních technologií. Naším cílem je zásadním způsobem přispět k tomu, aby česká společnost byla odolnější. Mezi témata, o nichž byla řeč, patřilo například odlehčené pancéřování, polní systém lékařských zobrazovacích metod, ultra high-power lasery, autonomní robotické systémy v letectví, virtuální rekognoskace terénu, využití umělé inteligence, oblast kvantové technologie, zabezpečené komunikace a mnohé další. * To ovšem také znamená, že se setkáváte s citlivými informacemi. Jak jste se s tím vypořádali? Byli jsme připraveni. Vybudovat systém práce s utajovanými informacemi trvalo několik let. Museli jsme také zlepšit kybernetickou bezpečnost univerzity. Naši akademici se naučili o své zajímavé práci nehovořit. Během studené války výzkumy běžně probíhaly v utajení. Devadesátá léta doprovázela informační velkorysost, až naivita. Je v pořádku zveřejnit data základního výzkumu. Pokud se však jedná o aplikovaný výzkum a vývoj technologií, jež mají strategický význam, tak to by se do světa rozhodně vytrubovat nemělo. Do obrany státu patří i ochrana duševního vlastnictví před kyberútoky.
* Asi je zbytečné se ptát, zda souhlasíte s tím, aby výdaje na obranu stouply na tři procenta HDP.
To je nezbytné. Víte, pořád se mluví o zvýšení výdajů na obranu a někteří politici tvrdí, že kvůli tomu budou chybět prostředky na jiné potřebné věci. Připadá mi, že se málo zdůrazňuje, že to s sebou přinese i prosperitu – vytvoří se nová pracovní místa, ekonomice to pomůže, stejně jako za první republiky, kdy české zbrojovky měly ve světě velké renomé. Nejdůležitější ovšem je, aby lidé pochopili, že obrana, respektive odolná společnost, se týká nás všech. V zájmu každého občana České republiky přece je, aby naše země byla stabilní a schopná se bránit. Obrana a bezpečnost by neměly být otázkou politického boje.
* Válka na Ukrajině trvá už tři roky. Když začala, na ČVUT byli ukrajinští i ruští studenti. Museli jste to nějak řešit?
Samozřejmě. Všechny projekty s ruskými a běloruskými univerzitami se přerušily. Studenti z Ruska museli v rámci sankčního režimu Evropské unie opustit strategické programy. Jinak to nešlo.
* Zatím se nestačíme divit, jaké kroky nyní podniká Donald Trump. Je těžké předjímat, co bude dál.
Podstatné je, co bude na papíře. A je správné, že Evropa jenom nečeká, co podnikne Bílý dům. Například v polovině ledna britský premiér Keir Starmer a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podepsali v Kyjevě dohodu o partnerství na sto let v oblasti obrany, vědy, energetiky a obchodu.
* Jste optimista?
Jsem.
* Říká se, že optimismus je pouze nedostatek informací.
Tak to tady nehrozí…
* Krátce po ruské invazi na Ukrajinu jste v jednom rozhovoru prohlásil, že Green Deal skončil. Zatím to úplně nevypadá.
Ale vypadá. Navíc nic není tak zelené, jak se na první pohled zdá. Odborníci na spalovací motory by vám řekli, že při prosazování elektroaut se jaksi „pozapomněla“ zmínit nezanedbatelná uhlíková stopa jejich výroby. Nemylme se, Green Deal je obchodní model. Jisté podle mě je i to, že v Německu vezmou znovu na milost jaderné elektrárny. Dopustili se velké chyby, když je odstavili, to byla taková hloupost. Pro stabilitu země je strategická jaderná energie, nikoliv dvě roury, které vedou z Východu. Navíc jádro je i zelená energie, nevytváří CO2.
* Mluvíme o tom, jak ČVUT pomáhá. Je něco, s čím potřebujete pomoci vy?
Potýkáme se s tím, že na základních a středních školách jsou zanedbány matematické talenty, jelikož řada učitelů neumí žáky pro matematiku a fyziku nadchnout. Co si mám myslet o tom, že se před několika lety Newtonovy zákony vyřadily z osnov? Snažíme se proto motivovat některé naše studenty, aby si doplnili pedagogické vzdělání, začali učit a předali žákům svoje nadšení pro vědu.
NAVÁZAT DIALOG S MINISTERSTVEM OBRANY JSEM SE SNAŽIL UŽ V DOBĚ, KDY JSEM SE STAL PROREKTOREM PRO VĚDU A VÝZKUM.
Vojtěch Petráček
Působil v řadě významných institucí v Česku i zahraničí. V roce 2004 začal vyučovat na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Jeho doménou je fyzika ultrarelativistických jaderných srážek a částicová fyzika, za svou vědeckou práci byl několikrát oceněn. Mezi lety 2010 až 2015 byl prorektorem pro vědu a výzkum na ČVUT v Praze. V roce 2018 se poprvé stal rektorem. Druhé funkční období zahájil v únoru 2022.