Musel to být docela nápor. V Szegedu zvládla olympijskou dokvalifikaci, na stavební fakultě pražské ČVUT dosáhla na titul inženýrka architektury a navíc do toho tak trochu nečekaně přišly zásnuby. "Na to ale z mé strany žádná příprava nebyla. Proběhlo to hladce, ale klaplo všechno," smála se pětadvacetiletá rodačka z Českého Krumlova.
V Krumlově jste se věnovala sjezdu na divoké vodě, jak došlo ke změně disciplíny?
V podstatě náhodou. Když jsem přijela do Prahy, hledala jsem místo, kde bych mohla mít uloženou loď. Chtěla jsem primárně studovat architekturu a k tomu si trošku pádlovat. Dopadlo to ale tak, že mě kamarádi přemluvili na rychlostní kanoistiku a hned první rok jsem startovala na mistrovství republiky. Moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem kývla a vyjela medaili na kilometru a na pětistovce i dvoustovce byla ve finále. Na to konto za mnou přišel vedoucí vysokoškolského centra s dotazem, jestli bych za ně nechtěla závodit. No, pak už to jelo.
Jak umocnilo vaší touhu po účasti na hrách seznámení s Josefem Dostálem, který patří k nejúspěšnějším českým olympionikům?
Dělala jsem neolympijský sport, a tak pro mě byla rychlostní kanoistika výzva.
Trochu jste mi utekla z otázky, jestli vás v cestě za olympijským snem nějak ovlivnil váš přítel?
To neumím úplně přesně říct. Nějaké umocnění tam asi vzniklo, i když si ho nepřipouštím. Díky Pepovi jsem ale poznala, že i olympijský medailista je úplně běžný člověk, že mezinárodní úspěch je dosažitelný a je možné se na hry kvalifikovat.
Jak jste se vůbec seznámili?
Asi nepřekvapí, že to bylo na vodě. Kanoistika není zase tak velký sport, takže jsme se potkávali na závodech. Hned v prvním roce jsem se dostala do reprezentace, takže těch závodů bylo ještě víc. A ten konkrétní moment spočíval v tom, že jsem přišla z jiného sportu a pokulhávala v technice pádlování. Pepa si toho všiml a byl ochotný mi s tím pomoci. Byla jsem za to neskutečně šťastná. To byl první objekt našeho zájmu, ale díky tomu jsme spolu trávili dost času a při tom došlo ke sblížení.
Pepovou vášní je rybaření, naučil vás to také?
Postupně mě začal brát na ryby, respektive mi párkrát půjčil prut. Teď už mám rybářský lístek a povolení. Když to vyjde, vyrážíme na ryby společně.
V červnu jste váš vztah povýšili zasnoubením. Jak k tomu došlo?
Seděli jsme v Krumlově na ostrově a házeli kachnám a rybám kousky rohlíků. Pak jsme si sedli na lavičku a Pepa se podíval proti proudu Vltavy a říká: podívej se tamhle plave krásnej velkej tloušť. Koukala jsem tam, ale nic jsem neviděla. Stoupla jsem si, abych měla lepší výhled, ale nic. Chtěla jsem říct, že jsem asi úplně slepá, ale když jsem se na Pepu otočila, klečel přede mnou s prstýnkem.