Zdeněk Hanzálek, CIIRC ČVUT: Projekt Roboprox je v rámci jakési výzvy Evropské unie a ministerstva školství, která cílí na tzv. aplikovatelný výzkum, to znamená, bereme určité teorie, které dále rozvíjíme, jako například plánování trajektorie robota například nebo rozvrhování výroby nebo další neoptimalizační algoritmy, a ty tedy používáme na nějaké příklady, kterými jsme inspirováni z průmyslové praxe, abychom vytvořili základ znalostí, na kterých potom další lidé mohou stavět už hotové aplikační systémy.
Reportér: Ten projekt má celkem 13 výzkumných oblastí. Tak co to konkrétně je? To, jestli některé zmiňoval, čemu konkrétně se tedy věnujete?
Hanzálek: Takže můžeme to rozdělit do takových čtyřech skupin, jedna skupina se zabývá systémy, jejich dynamikou, systémy, které mají rozložené parametry, například dynamikou automobilu, dynamikou robota a řízení nějakých složitých systémů, které se skládají z řady nějakých menších komponent. Druhá ta oblast se zabývá materiály, kde se právě snažíme propojit to s tou systémovou oblastí, navrhovat nové materiály, které mají nějaké speciální vlastnosti z hlediska potom toho, jak se mohou deformovat, jak se mohou například řídit jejich tvarování atd. Třtetí oblast je robotika, a to jak tedy průmyslové roboty, tak, jak je znáte, tak například drony, které se mohou prosadit například v budoucnosti ve výrobě nebo nějaké nové flexibilní typy robotů, které budou, řekněme, více futuristické, ale zase můžou iniciovat další výrobu takových zařízení. A čtvrtá oblast je průmyslová informatika zabývající se hlavně, řekněme, optimalizaci výroby. Prokazatelností toho, že daná věc se stane ve správný čas atp.
Reportér: Cílem toho projektu je také, řekněme, změna transformace průmyslu v České republice, tady je to všechno, co jste teďka popsat, to jsou samozřejmě ty součásti, ale když se bavíme o transformaci, bavíme se o něčem velkém, to znamená, tady to je, předpokládám, nějaký první krok.
Hanzálek: Není to úplně tak. Digitalizace průmyslu v České republice probíhá, máme s tím velké problémy, protože malé firmy ta data třeba nemívají v pořádku, nemají dost lidí, technickohospodářských pracovníků, kteří by se například starali o to, jak dlouhé jsou vůbec operace. A když chcete zákazníkovi zaručit, že v danou chvíli dostane ten výrobek, tak musí smlouvu vidět, jak jsou dlouhé operace, ze kterých se to skládá, to je to, co dříve dělali nějací normovači, dneska je to výroba hodně řízená zákaznickými požadavky, takže ty dávky jsou strašně malé, takže se nevyplatí nikomu toto všechno přesně měřit, všechno určovat, takže ti technickohospodářští pracovníci jsou tam zastoupeni relativně slabě a potom ta digitalizace je obtížná. U větších podniků je to samozřejmě jiné akty, mají všechno relativně dobře podchyceno, ale zase jejich procesy jsou takové pomalé, ta inovace se tam relativně těžko prosazuje, řada těch součástí se brání, když třeba zmíním IT oddělení, tak z hlediska bezpečnosti vám vymyslí spoustu klacků pod nohy, naháže je jenom proto, aby se žádná změna nestala, takže udělat tu změnu opravdu obtížné, přestože tedy probíhá. Jako by tomu můžeme pomoci, tak podstatné je, že my tady studujeme tyto vědy a vytváříme takové koncepty, ze kterých se potom nechají stavět ty aplikace, neboli když ten inženýr tuto znalost nemá, tak vymýšlí nějaké ad hoc řešení daného problému, jakoby, které v danou chvíli třeba vyhoví, ale bude se do budoucna špatně rozvíjet, protože nemá takový ten rozhled, na čem to vlastně má postavit, z čeho má být, co to má být opřeno jako, jo, takže to je velice důležité, tam, kde už tyhle znalosti máme, tak se nám to dělá mnohem lépe a našim absolventům tam, kde ty znalosti nemáme, je to, je to bolest a znamená to spoustu předělávání třeba softwaru, rekonfigurace robotů a zbytečné práce, která potom to všechno zpomaluje.
Reportér: Když se tedy teď ještě vrátíme k tomu projektu, celkem je v něm zapojeno 180 výzkumníků, pokud se nemýlím, odkud se berou, to jsou všechno absolventi, studenti, co je za výzkumníky.
Hanzálek: Tak naši výzkumníci budou zhruba ze 2/3 pocházet z těch čtyřech univerzit, to znamená ČVUT v Praze , VUT v Brně, Technická univerzita Ostrava a Západočeská univerzita . Z těch oblastí, které jsem vyjmenoval, samozřejmě ne celé ty univerzity. Na ČVUT v Praze je největší díl, kde jsou zapojeny Fakulta elektrotechnická, informačních technologií, Fakulta stavební, strojní, Fakulta dopravní, Ústav teorické aplikované fyziky a náš ústav CIIRC, takže odtud ti lidé pocházejí, nicméně třetina těch výzkumníků bude rekrutována nově zejména na pozice postdoktorandů, abychom přitáhli lidi ze zahraničí. To jsou lidé, kteří už mají nějakou zkušenost, nějaké výsledky a přihlásí se, protože nabízíme témata, která je zajímají a oni v nich vidí budoucnost, přijedou sem a my konfrontujeme jejich znalosti s tím, co potřebujeme, je taková větší jakoby diskuze než s těmi lidmi, kteří tady spolu třeba 20 let pracují. Potom samozřejmě je tam řada společných prací se zahraničními spoluautory, a to je vcelku běžné, že se nějaký vědecký článek píše v kolaboraci s někým zahraničí, kde je na to tedy specialista. Často jsou to velice speciální věci a tak, potom velký díl jsou doktorandi samozřejmě, což jsou noví, mladí lidé, kteří mají talent a znalosti, a teďka je chceme vtáhnout do této problematiky, aby buďto později šli do průmyslu a dále tam ty vědy rozvíjeli, anebo nás v tom jednou nahradili až do důchodu.
Reportér: Denní projekt v současnosti je naplánovaný do roku 2028. Kdybychom měli zmínit jeden hlavní výstup, jeden vlastně závěr, který by ten projekt měl přinést, co to je? Jsou to nějaké patenty, jsou to nějaké prototypy, je to jenom nějaké, řekněme, zjištění nastavení? Co vlastně je ten jeden hlavní výstup toho projektu?
Hanzálek: Takový největší výstup, jsou to vědecké články, kterých máme vyprodukovat asi 190 v těch nejlepších časopisech, ale řada už těch vědeckých článků je v aplikovaných žurnálech, jo, to znamená, použije se tam správně dní nějaká disciplína, která je zatím, ale ta inovace třeba se, je v tom, že to použijeme na nový problém, který třeba doposud nebyl studován a má nějaký ekonomický potenciál, že se rozvine. Potom očekávám, že z toho budou vyrůstat další projekty, a to nejenom tedy financované státem, ale i kontrakty. Máme v tom vcelku dobrou praxi, třeba u nás na CIIRCu, řekněme, 20, 30 % příjmů máme ze spolupráce s průmyslem, kde průmysl už přijde a zaplatí si konkrétní vývoj. To už je spíš takový ten druhý krok, kdy už má jasnou představu o tom, na co se to bude používat. Líbí se mu náš prototyp a zaplatí se za to, že ho upravíme a nějakým způsobem ho přeneseme a on potom po nějaké době si to uzavře to know how a udělá z toho produkt, pokud tedy do toho investuje další obrovské peníze, protože ty peníze pro tu industrializace jsou řádově vyšší než ty peníze na tom začátku.