Dlouhodobě vyvracíte negativní vliv elektromagnetického záření mobilních telefonů na lidský organismus. Jak do toho zapadá, že Francie vloni zakázala prodávat starší telefony iPhone 12, jež podle jejich Národní agentury pro rádiové frekvence (ANFR) překračují mezní hodnoty limitů právě elektromagnetických vln?
Pokud jde o ten zákaz prodeje iPhonů 12 ve Francii, to jsem samozřejmě zaznamenal. Mám ale jen obecné informace z médií, z nichž plyne, že při měření těchto mobilů bylo zjištěno mírné překročení povoleného limitu specifické míry absorpce elektromagnetické energie v těle uživatele mobilního telefonu. Překročení povoleného limitu ale mělo být podle zveřejněných informací velmi mírné (limit se určuje pomocí fyzikální veličiny výkonu, tedy ve wattech; směrnice EU určuje, že přístroj smí mít nejvýše 4 watty na kilogram své hmotnosti, Francouzi ovšem naměřili u těchto telefonů 5,74 wattu na kilogram, pozn. red.). A přestože neznám podrobnosti, předpokládám, že tyto nejvyšší hodnoty byly naměřeny jen tam, kde se mobil běžně dotýká lidského těla. Což jsou například místa jako ušní boltec a konečky prstů. Nechci tu zmíněnou zprávu z Francie nijak snižovat, ale jedna věc jsou velmi přísné normy EU a druhou stránkou věci je to, co se skutečně fyzikálně odehrává, když se lidské tělo dostane do kontaktu s elektromagnetickým polem z mobilů.Občas se lidé ptají, zda je třeba bezpečné mít televizor v ložnici, v místě, kde spíte.
Můžete to více rozvést?
Dlouhodobě se snažím pomoci lidem zbavit se zbytečných fóbií z elektromagnetického pole. A negativní vliv těchto polí na člověka vyvracím nejen já, ale i řada mezinárodních vědeckých společností, kterých jsem členem. Máme pro to pádné argumenty. Hlavním je to, že mobilní telefony pracují ve frekvenčním pásmu, kdy hovoříme o takzvaném neionizujícím elektromagnetickém poli, jež je pro člověka bezpečné. Nemá ničivé účinky na biologické tkáně. Jediný jeho účinek je takový, že při vyšší hustotě výkonu může zvyšovat teplotu tkání. Pro vaši představu: Stejnou fyzikální povahu má i infračervené záření, kterému také říkáme teplo. A neionizující záření je také světlo, díky němuž vidíme svět kolem sebe. Dá se tak dokonce říct, že bez elektromagnetického záření v této části frekvenčního spektra bychom ani nepřežili. Je potřeba připomenout, že elektromagnetické pole je tady od dob, kdy vznikl vesmír. Člověk se tudíž po celou dobu své existence vyvíjel pod jeho vlivem. Jakýkoli objekt, který má teplotu vyšší, než je absolutní nula (fyzikální stav, kdy se zastaví veškerý pohyb částic, v číselném vyjádření jde o minus 273,15 stupně Celsia, pozn. red.), vyzařuje do svého okolí elektromagnetické vlnění.
Například se uvádí, že dospělý člověk vyzařuje zhruba 100 wattů (pro představu: jedná se například o výkon běžné žárovky, pozn. red.). Jen pro srovnání uveďme, že maximální výkon vyzářený z mobilního telefonu býval asi 2 watty v případě takzvaných sítí 2G. U těch novějších – tedy 3G a 4G – je to ovšem podstatně méně, cca 0,25 wattu. Velmi zjednodušeně se dá předpokládat, že polovina tohoto výkonu, to jest 0,125 wattu, se vyzáří do okolního prostoru. A druhá polovina – také 0,125 wattu – se absorbuje v hlavě a ruce uživatele mobilního telefonu. Ve skutečnosti je ale po většinu doby výkon vyzářený z mobilu podstatně nižší.
Chápu vaše argumenty, nemůže však zvýšené teplo ve tkáních také přece jenom nějak dlouhodobě škodit?
Mobilní telefony jsou navrhovány tak, aby pracovaly s minimálním vyzářeným výkonem, čímž je minimalizována i jejich možnost tepelné účinky vyvolávat. Popsat ten děj z hlediska fyziky není zas tak složité. Jak jsem již zmínil, elektromagnetická vlna vyzářená z mobilu jde částečně do okolního prostoru a umožňuje mobilnímu telefonu komunikovat s mobilní sítí. Její další část je absorbována v hlavě a ruce uživatele mobilu a hypoteticky může vytvořit nějaké účinky. Ty se teoreticky dají rozdělit na tepelné a netepelné.
Tepelné účinky mohou mít někdy velmi zajímavou formu a příznaky. Například při dlouhotrvajícím hovoru může dojít k nárůstu teploty v oblasti středního ucha až o několik desetin stupně Celsia. A jelikož je poblíž umístěno centrum stability, mohl by pak mít člověk krátkodobý problém se stabilitou. Proto někteří kolegové doporučují nemít při dlouhých hovorech telefon přímo u ucha, ale dát si ho například na hlasitý odposlech nebo do sluchátek. Při hovorech v soukromí, kde nikoho nerušíme, lze toto řešení doporučit.
Tak nakonec nějaké účinky na lidské zdraví přece jenom připouštíte?
To sice ano, ale nijak alarmující. Výzkumu biologických účinků elektromagnetických polí bylo ve světě v minulých šedesáti až sedmdesáti letech věnováno dost pozornosti. Zatím ale bez jednoznačných závěrů. Jak jsem již řekl, pokud byl z některých výzkumných projektů vyvozen nějaký závěr, opakovaným výzkumem se jej nepodařilo zopakovat. Z toho plyne jednoduchý závěr, že neionizující elektromagnetické pole určitě nemá žádné fatální biologické účinky. Kdyby tomu tak bylo, pak bychom o tom již věděli.
Netepelné účinky by potom měly být přímé biologické účinky elektromagnetického pole na živé organismy. Škodlivost mobilních telefonů, respektive jejich elektromagnetických vln na lidské zdraví se zatím nikdy nepodařilo vědecky prokázat. A to se přitom dělaly výzkumy na souborech tisíců lidí, zda třeba může používání mobilních telefonů způsobovat růst nádorů v oblasti obličeje a hlavy. Srovnávací výsledky a pokusy opakovat některé studie byly vždy negativní. Současné hygienické normy EU, USA a další se tak odvozují jen od prevence těch zmiňovaných tepelných účinků elektromagnetického pole. Prostě chrání lidi před nárůstem teploty účinkem okolních elektromagnetických polí. Mohu zmínit docela kuriózní výsledek některých vědeckých pokusů.
Několik výzkumných projektů v minulosti naznačilo, že zapnutý mobilní telefon může zrychlovat reakci člověka. Při testech, kdy dobrovolníci hráli speciálně upravené počítačové hry, jim výzkumníci bez jejich vědomí zapínali a vypínali mobilní telefony. Následně se pak porovnávaly reakční doby hráčů při zapnutém a vypnutém mobilu. Ukázalo se, že zapnutí telefonu zkracovalo reakční dobu o deset až patnáct procent. Což je samozřejmě na hraně průkaznosti. Navíc tento jev zatím nebyl vysvětlen ani z hlediska medicíny, ani z hlediska biologie. Jen bych nikomu nedoporučoval, aby se v případě, kdy bude přistižen dopravní policií, že telefonuje při řízení, na tento jev odvolával. Úmysl snížit si takto reakční dobu by mu asi nebyl uznán.
Na Fakultě elektrotechnické ČVUT se specializujete na biomedicínské použití elektromagnetického pole. Jestli jsem to dobře pochopil, snažíte se určité buňky – nebo spíše části těla – přehřívat. Takže v některých případech je zvýšení teploty v těle pomocí elektromagnetických vln žádoucí?
Na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze se tomuto problému věnujeme z hlediska fyzikálního a technického. Léčba pacientů samozřejmě probíhá na lékařském pracovišti. Je k tomu zapotřebí mnohem větší výkon než u mobilních telefonů. Když se studují elektromagnetická pole kolem mobilů, limit hustoty výkonu je zhruba 5 miliwattů na centimetr čtvereční. V medicíně, konkrétně při klinické aplikaci mikrovlnné hypertermie (zahřívání pomocí elektromagnetických vln, jež se běžně využívá v mikrovlnkách, pozn. red.), kterou máte na mysli, pracujeme se dvěma watty na centimetr čtvereční, takže s energetickým výkonem až asi o tři řády vyšším. Je potřeba zmínit, že jde o pacienty, u nichž například radioterapie a chemoterapie nevedly k úspěšné léčbě. Pokud při opakované léčbě přidáte tuto metodu, šance na úspěšné vyléčení se podstatně zvýší. Takže v jejich případě se dá překročení povoleného limitu eticky zdůvodnit.
Můžeme tuhle metodu čtenářům trochu přiblížit?
Mikrovlnná hypertermie se používá k léčbě nádorových onemocnění. Lidské tělo má za normálních okolností teplotu okolo 36,5 stupně Celsia. Zaměřováním elektromagnetického výkonu na oblast nádoru se snažíme v léčené oblasti zvýšit teplotu zhruba o čtyři až osm stupňů Celsia, tedy do intervalu 40 až 44 stupňů Celsia. Zvýšením teploty dojde k takzvané apoptóze nádorových buněk. To je stav, kdy se buňky přestanou dělit. V podstatě jednoduchou fyzikální metodou zastavíme nekontrolované dělení nádorových buněk a ty pak po nějaké době odumírají. Hypertermie se zpravidla kombinuje s radioterapií, obvykle ovšem s podstatně sníženými dávkami ionizujícího záření.
Takže to není podobné jako na principu radioterapie, kdy se nádorové buňky ozařují?
Jde o naprosto zásadní rozdíl. K radioterapii se používá takzvané ionizující záření (mezi ta patří veškeré radioaktivní záření, včetně například rentgenových vln, pozn. red.), jež rozbíjí ionty v buněčné struktuře, kam dopadá. Buňku prakticky zničí. Záleží na dávce záření. Je to podobné jako při účincích radioaktivity. Mikrovlnná hypertermie je oproti tomu léčba neionizujícím zářením, a jak jsem popsal, funguje na úplně jiném principu. Z principu neničí v léčené oblasti ani buňky nádorové, ani buňky zdravé. Jen zastaví jejich dělení.
Tento druh léčby rakoviny je novinka?
Ale vůbec ne. V Americe a posléze v západní Evropě s tímhle výzkumem začali už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Já o této metodě našel zmínku v odborných časopisech v roce 1981, proto jsme se tím tady v Praze na ČVUT začali zabývat. Hlavním úspěchem bylo, že se postupně našli lékaři, kteří se tomu chtěli i u nás věnovat. Spolupráce zpočátku probíhala především s tehdejším Radioterapeutickým ústavem v Praze. Tam probíhala první léčba onkologických pacientů v tehdejším Československu. Dnes je to Ústav radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka. Této léčebné metodě se však věnovali I lékaři v Hradci Králové a v Brně.
To je velmi zajímavé. Vy jste v roce 2015 dostal za svůj výzkum evropskou cenu.
Jde o cenu Evropské společnosti pro hypertermickou onkologii. Dostal jsem ji za přínos k fyzikálním aspektům mikrovlnné hypertermie. Tato cena se od roku 1999 střídavě uděluje jeden rok lékařům, kteří tuto metodu klinicky aplikují, druhý rok ji dostává někdo z biologů, kteří měli vědecký přínos pro tuto metodu. A jednou za tři roky ji dostane někdo za fyziku a technický rozvoj mikrovlnné hypertermie. A pak se to znovu opakuje.
Rád bych se ještě vrátil do obecnější roviny působení elektromagnetických polí na člověka. Už jsem pochopil, že elektromagnetismus byl a je všude kolem nás. Nicméně je ho stále více a více. Různé wi-fi routery, tedy zařízení, přes něž bezdrátově "chytáme" internet, pak mikrovlnky, počítače, televize… Nesčítají se ty vlivy?
Rozumím vaší otázce. Nejvyšší přípustné hodnoty vyzařování elektromagnetického pole všemi vašimi přístroji jsou natolik malé, že vás to nemůže ohrožovat. Když vás v místnosti začne najednou dvacet telefonovat z mobilu, mohou být hodnoty ve vašem okolí samozřejmě krátkodobě vyšší, nikoli však nebezpečné. Ale nejde jen o telefony, svoje elektromagnetické pole má v podstatě vše kolem nás. Třeba lidé si občas stěžují na problémy, když tráví moc času u počítače. Samotný počítač ani monitor by však take neměly vyzařovat nic, co by překračovalo normy.
Příznaky, jaké pak lidé zmiňují, jako jsou třeba bolesti hlavy, únava, pálení očí a podobně, často způsobují jiné faktory. Umělé světlo, nedostatek pohybu, klimatizace a podobně. Podobné je to třeba u televize. Také v těsné blízkosti přijímače vždy naměříte určité elektromagnetické pole, jinak by ani nemohla fungovat. A zase existují obecnější doporučení, aby se na ni člověk díval z dálky odpovídající dvojnásobku její uhlopříčky, nicméně u těch nových přístrojů na bázi LCD už je to v podstatě jedno. Občas se lidé ptají, zda je třeba bezpečné mít televizor v ložnici, v místě, kde spíte. Z hlediska elektromagnetické bezpečnosti v tom není žádný problém. Vaše návyky sledovat televizi při usínání ovšem mohou ovlivňovat vaše zdraví jiným způsobem. Rozhodíte si prostě přirozené biorytmy.
Tvrdíte, že záření například z telefonu nemá na člověka negativní vliv. Když jsem si ale nechával jeden čas kvůli zdravotním problémům někoho z rodiny telefon pod polštářem i přes noc, hůře se mi spalo. Co vy na to?
Podle mého názoru byl ve vašem případě horší spánek nejspíše dán obavami o zdraví vám blízkého člověka. Jak jsem již zmínil, výkon signálu vysílaného mobilním telefonem je prakticky na úrovni takzvaného tepelného šumu, který nás obklopuje. Jde o velmi slabý elektromagnetický výkon vyzařovaný živými i neživými objekty kolem nás. Jeho existenci lze laboratorně demonstrovat pomocí spektrálního analyzátoru nebo infračervené kamery. Tento šum uvidíte, i kdybychom vypnuli všechna elektrotechnická zařízení na celé naší planetě. Jediný způsob, jak tento šum obrazně řečeno vypnout, by byl ochladit planetu Zemi na takzvanou absolutní nulu (–273,15 stupně Celsia, pozn. red.), což naštěstí není možné. V případě infračervených kamer se obvykle říká, že jimi lze měřit teplotu. Ve skutečnosti ale měří výkon elektromagnetického pole vyzařovaného objekty kolem nás. Naměřenou hodnotu tohoto výkonu pak infračervená kamera přepočítává na teplotu těchto objektů.
Co nás podle vás ve vašem oboru čeká v nějaké vzdálenější budoucnosti?
To je velmi zajímavá otázka. V roce 1981 jsme s kolegy z katedry napsali knihu o budoucnosti radiokomunikací. Byla to reakce na několik zajímavých knih o budoucnosti počítačů. Nám ale bylo jasné, že počítače by bez možnosti komunikovat mezi sebou zůstaly jen – obrazně řečeno – luxusní hračkou. Již tehdy jsme předpověděli možnosti, jako jsou telekonference, a spoustu dalších věcí, které jsou dnes běžné. Předpokládali jsme ale, že komunikace půjde spíše přes satelity. To, že technika a technologie komunikací půjdou cestou budování milionů antén pro mobilní rádiovou komunikaci, se nám tenkrát nezdálo být reálné. Už jen kvůli tehdejší geopolitické situaci... Přestože šlo o knihu napsanou ryze technicky, redaktor v nakladatelství nám ji tehdy zcenzuroval a seškrtal hned několik kapitol. Nejenom kvůli tomu, že mu přišly příliš sci-fi, ale hlavně proto, že jsme podle něj popisovali služby, jichž by se lidé mohli dožadovat. Z hlediska dnešní doby smutně úsměvný argument. Dnes už jsou mobilní telefony realitou a fantazii a předpovědím se meze nekladou. Asi je vhodná doba napsat na toto téma knihu novou.
Prof. Ing. Jan Vrba (74), CSc.
*Přední český specialista na elektromagnetická pole.
*Působí na Fakultě elektrotechnické ČVUT , kde také v 70. letech studoval.
*Problematikou vlivu elektromagnetického záření na biologické systémy se zabývá dlouhodobě.
*Je členem řady odborných organizací a autorem mnoha publikací.