Na ČVUT vyvinuli systém, který detekuje střelbu. Pomocí AI určí i typ zbraně

Akustický detektor, který je schopen odlišit střelbu od falešných poplachů s úspěšností 99 %, bude využitelný jak pro vojenské, tak i civilní nasazení v budovách jako jsou školy či nemocnice, ale též v městské zástavbě a dalších prostředích. Akustický detektor z ČVUT Výzkumný tým pracuje na vývoji detektoru od roku 2016. Stávající čtvrtá verze se skládá z několika jednotek, z nichž každá má dva mikrofony a neustále sleduje okolí. Pokud detektor zachytí zvuk, který by mohl být střelbou, odešle informace spolu s polohou, odkud zvuk přichází, na centrální server. Server následně analyzuje, zda zvuk opravdu pochází ze střelby, a určí jaký typ zbraně a ráže byl použit. Tento proces probíhá rychle (během několika sekund) a automaticky, bez potřeby lidského zásahu. Pro určení zbraně je využívána umělá inteligence pracující s velkou databází záznamů střelby z různých zbraní a střeliva. Záznamy pro školení umělé inteligence byly sbírány po dobu sedmi let na různých místech, jako jsou střelnice, města a další prostředí. "Tato databáze akustických signálů se stala základem pro pokročilé metody klasifikace střelby s využitím neuronových sítí a nástrojů strojového učení," vysvětluje profesor Jan Holub hlavní přednost vyvíjené technologie. Jakub Svatoš, který s profesorem Holubem spolupracuje na vývoji detektoru střelby, zdůrazňuje, že jejich detektor je unikátní právě svou schopností určovat typ zbraně. Většina podobných systémů využívaných ve světě totiž nedokáže rozlišit typ zbraně, ze které bylo stříleno. Hledá se výrobce Tato technologie je velmi důležitá pro bezpečnostní složky, jako je Policie ČR a další orgány. Poskytuje totiž okamžité informace o času a místě střelby z určitého typu zbraně na monitorovaných veřejných místech. Díky tomu je možné realizovat rychlý a efektivní zásah s minimální prodlevou. Akustický systém detekce střelby je v tuto chvíli ve fázi prototypu a jeho autoři neplánují se přímo angažovat v jeho výrobě, neboť jako akademici nemají dostatečné kapacity, logistické a organizační zázemí k výrobě, instalaci a zajištění souvisejících služeb. Jsou proto připraveni poskytnout své odborné znalosti výrobci, který tyto zdroje má. Cílem je, aby výsledky výzkumu byly prakticky využity a staly se součástí konkrétního produktu. "Výsledky publikační činnosti ve vědeckých časopisech nám potvrzují, že se nám podařilo vyvinout technologii, která je v tuto chvíli ojedinělá," uzavírá Jan Holub.