- Registrujete již zájemce o uvedení zvukového detektoru do sériové výroby?
Máme zájem dát technologii k dispozici, ale tomu, kdo si s ní bude vědět rady. Ozvali se nám i naši bývalí studenti, kteří na ní spolupracovali. Vážní zájemci jsou nyní dva, z Čech.
- Je těžké převést technologii do komerčního prostředí a rozjet výrobu?
To záleží na zkušenosti toho, kdo ji bude komercionalizovat. Pokud se toho ujme firma, která má například zkušenosti se zabezpečovacími systémy, nevidím v tom vážný problém. Kódy jsou v zásadě přímočaré a pouze se optimalizují pro použitý procesor. Nejedná se ale o úkol pro začátečníka, který si na tom chce postavit firmu. Systém, pokud se dodá ke konečnému zákazníkovi, musí fungovat nejlépe, jak je to možné.
- Co vše je třeba zohlednit při zapojení detektoru do provozu?
Obě strany si musí uvědomit, že nejde o detektor, který dokáže rozlišit náhodný hluk od výstřelu s absolutní jistotou, i když samozřejmě poslední generace systému chyby téměř nepřipouští. Vše je nutné zohlednit ve smlouvě mezi výrobcem a uživatelem. Dohoda musí zahrnovat všechny konsekvence toho, co může nastat, včetně falešného poplachu. Komerční firmy to řeší smlouvami s detailním vymezením odpovědnosti.
- Představuje instalace systému a napojení například na Pult centrální ostrahy problém?
Systémy vyvíjíme v různých generacích a typech. Některé vyžadují nutnost "zadrátovat" čidla, protože mají napájení přes síťový kabel a musíte ho k nim nějak přivést. Máme i systém s bezdrátovými čidly, napájenými lokálně. Přirovnal bych to ke klasickým zabezpečovacím systémům.
- Jak se liší tyto typy zapojení?
Drátová čidla jsou prakticky na věky, těm druhým je třeba se věnovat, udržovat, měnit jim baterie. Instalaci si dovedu představit například na chodbách, kde jsou umístěny vykrývače wi-fi. K tomu lze připojit i detektor. Velikostí se podobá krabičce od zápalek, z níž lezou dvě krátká "tykadla". Pokud je vyrobena v barvě omítky, není ji prakticky vidět.