„Parní stroj přináší revoluci do průmyslu,“ říká František Josef Gerstner, technický nadšenec, který díky své pracovitosti a talentu získává v roce 1787 místo učitele vyšší matematiky na pražské univerzitě. Podaří se mu něco, co ještě nikomu jinému před ním: během jediného roku vzroste počet jeho posluchačů ze čtyř na rovných sedmdesát!
„Inženýrské vzdělání musí mít stejnou vážnost jako vzdělání právnické nebo lékařské,“ přesvědčuje František Josef Gerstner (1756 – 1832)vlivné politiky a podnikatele. Pro svoji myšlenku získává hraběte Jindřicha Františka Rottenhaua, který mu navrhne, aby vytvořil návrh reformy přírodovědného a technického vysokého školství.
František Josef Gerstner se snaží přesvědčit veřejnost, že i technické obory potřebují svoji vysokou školu.
„Zaměstnanci průmyslových podniků se neobejdou bez vyššího technického vzdělání,“ míní a svoji koncepci pětiletého vysokoškolského studia přináší na zasedání dvorské studijní komise roku 1795.
Císař František II. není na nějaké novoty vůbec zvědavý.
Problém je nedostatek peněz
Ve hře je ale nedostatek financí a také nechuť císaře Františka II. (1768 – 1835) k novotám, a proto projekt zatím končí v koši. Hrabě Rottenhau se ale nevzdává a nakonec 10. listopadu 1806 zahajuje v Praze výuku Stavovský polytechnický institut (dnešní ČVUT), který Gerstner vede.
Univerzitní ředitel se stále věnuje výzkumu. Na snímku Gerstnerovo hydrometrické kyvadlo.
Nakonec volí železnici
Jakýkoli významnější technický projekt v Rakousku se dostane na stůl k posouzení novému univerzitnímu řediteli. Milovník parních strojů, který se je snaží prosadit v různých průmyslových oblastech, ale kupodivu podcení jejich využití v dopravě. Jako vědecký ředitel České hydrotechnické společnosti, kde působí od roku 1807, připravuje projekt stavby kanálu spojujícího řeky Vltava a Dunaj. Porovnává vodní dopravu s železniční, a nakonec se rozhodne zvolit levnější železniční.
O stavbu první dráhy v Čechách se zaslouží syn zakladatele technické vysoké školy František Antonín Gerstner.
Zklamání na konci života
Stavba první dráhy v Čechách ovšem čeká až na jeho syna Františka Antonína Gerstnera (1795 – 1840). Když Gerstnera staršího roku 1832 úředně penzionují, považuje to za velké zklamání. „Takové ponížení! Znevažují moji práci,“ adresuje úřadům svoje zklamání. Může si za to ale sám. Už dlouho trpí zdravotními problémy, ale z vedení polytechniky přesto odmítá odstoupit.