Budoucnost patří hybridům

JEHO SOFTWARE VYUŽÍVAJÍ PŘI VÝVOJI MOTORŮ TÉMĚŘ VŠECHNY AUTOMOBILKY. AMERICKÝ INŽENÝR ČESKÉHO PŮVODU THOMAS MOREL PATŘÍ MEZI PŘEDNÍ SVĚTOVÉ ODBORNÍKY NA POHONNÉ JEDNOTKY. "BUDOUCNOST PATŘÍ ELEKTŘINĚ, HLAVNĚ HYBRIDNÍM MOTORŮM," ŘÍKÁ PREZIDENT SPOLEČNOSTI GAMMA TECHNOLOGIES.

- Počet automobilů se globálně stále zvyšuje, jenom v Česku stoupl minulý rok téměř o dvě stě deset tisíc na 5,37 milionu vozů. Auto má tedy v průměru každý druhý Čech. Je tento trend do budoucna udržitelný?

Určitě ne a čeká nás změna. Daleko větší prostor dostane takzvaná prodávaná mobilita. Nadále budeme vlastnit osobní automobil, vedle toho ale bude stále běžnější sdílení vozidel s ostatními podle aktuálních potřeb. Další výraznou změnu přinese orientace na elektrický pohon. Podle mě patří budoucnost elektřině.

- Jak je to se spalovacími motory? Stále častěji zaznívají názory, že již nemají budoucnost. Opravdu dosáhly hranice své účinnosti?

V oboru pohonných jednotek pracuji čtyřicet let a každý rok slýchám, že spalovací motory dosáhly svého maxima. Že už není kam je posunout, jak je zlepšit. Nakonec se ale vždycky nějaká inovace podaří. Mluvili jsme o elektřině a já vidím velký potenciál právě v hybridním pohonu - kombinaci elektřiny a spalovacího motoru. Je to téma pro všechny automobilky a zároveň fascinující věc: spotřeba energie u takových motorů klesá, výkon se přitom daří neustále zvyšovat.

- Britská vláda ale od roku 2040 plánuje zakázat prodej vozidel s naftovým či benzinovým motorem. V Norsku padl návrh udělat něco podobného už v roce 2025. Totéž v řadě dalších zemí. Nečeká spalovací motory skutečně konec?

Nemyslím si, že k něčemu takovému v dohledné době dojde. Celou záležitost vnímám spíše jako politické téma. Jednotlivé vlády i firmy říkají, jak rychle se zbaví spalovacích motorů a budeme jezdit ekologicky. Jenže tak rychlé to nebude. Tyto motory jsou totiž opravdu dobré a rozhodně před sebou ještě mají budoucnost. Hlavně v podobě již zmíněné kombinace s elektřinou.

- Ve společnosti Gamma Technologies se zabýváte vývojem simulačních programů pro automobily a patříte mezi světovou špičku. Váš program GT-SUITE má ve své kategorii na trhu téměř stoprocentní podíl. Co přesně umí a čím je výjimečný?

Zjednodušeně řečeno jde o nástroj pro simulaci a výpočty pro návrh pohonných jednotek. Jeho velkou výhodou je komplexnost. Nejprve jsme se soustředili na motor, nyní už je ale software natolik obsáhlý, že zahrnuje procesy v celém voze. Například chladicí systém, procesy proudění pod kapotou, aerodynamiku, tepelné vlastnosti. Řešíme také to, jak případně zužitkovat třeba výfukové plyny.

- Vývojář tedy naráz vidí, jak funguje celý automobil?

Přesně tak. A to je strašně důležité. Dříve se často řešil třeba pouze vývoj motoru, jenže jste netušili, jak na takový motor zareaguje zbytek vozu. Bylo to jako vystavovat účet bez hostinského. Určitý problém se optimalizoval lokálně, globální reakce ale mohla být úplně jiná. A u hybridů, o kterých se nyní bavíme, to platí dvojnásob. GT-SUITE je unikátní v tom, že postihne všechny tyto procesy najednou.

- Při vývoji dlouhodobě spolupracujete s univerzitami. Nyní jste milionem amerických dolarů, tedy dvaadvaceti miliony korun, podpořil výzkum a vývoj na Fakultě strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Proč jste si vybral právě ji?

Na tehdejší Fakultě strojního inženýrství ČVUT jsem před odchodem do Spojených států v šedesátých letech studoval, absolvoval jsem zde obor stavební a transportní stroje. A dodnes s fakultou spolupracuji. Jsou zde velmi talentovaní studenti, kteří vynikají i v mezinárodním srovnání. Jsem rád, že je mohu podpořit a zvýšit jejich konkurenceschopnost v otázce zahraničních univerzit. Je důležité, aby cestovali, viděli svět, přišli do kontaktu s dalšími odborníky. Spolupráce soukromého a veřejného sektoru je podle mě klíčová.

- V diplomové práci na Illinoiském technologickém institutu jste se věnoval raketovému vozidlu The Blue Flame. Vůz byl v roce 1970 skutečně sestrojen a dosáhl pozemního rychlostního rekordu 622 mil, tedy 1001 km/h. Třináct let nebyl tento výkon překonán. Jezdíte rád rychle?

Byla to velmi zajímavá práce, konkrétně jsem měl na starosti aerodynamický design raketového vozidla. Když o tom ale přemýšlím zpětně, šlo spíše o libůstku, v praxi jen těžko využitelnou věc. Vysoká rychlost mě ani neláká, za volantem vždycky řeším hlavně to, abych jel energeticky šetrně. Největší radost mám, když motor mého vozu spotřebovává co nejméně paliva. A to s rychlou jízdou příliš dohromady nejde.